Dovolená Tunisko 2010

Féničané zde zřídili kolem roku 1100 př.n.l. první obchodní základny; v roce 814 bylo založeno město Kartágo, ze kterého zanedlouho vznikla velmoc. Bylo ale ve třech punských válkách o nadvládu ve Středomoří, trvajících přes sto let od roku 264 př.n.l., dobyto Římany. V 5. století n.l. vznikla na tomto území říše Vandalů, ve století následujícím se oblast stala součástí východořímské říše. Arabská nadvláda v 7. století vedla k islamizaci země, v 16. století dobylo Tunisko Turci a území bylo jako provincie začleněno do Osmanské říše. V roce 1883 se země stala francouzským protektorátem, v roce 1956 vybojoval Habib Burgiba nezávislost.

Severozápadním územím prostupují výběžky Tellského a Saharského Atlasu s výškami do 1544 m.n.m. Džebel Šambi, na které navazují na jihu a na východě rovné vnitrozemské a pobřežní roviny. Dále směrem na jih přechází země do písečných pouští Sahary. Střídá se zde středomořské, stepní a pouštní podnebí. Pouze v několika řekách na severu teče voda po celý rok, jednou z těchto nejvysychajících řek je Medžerda, využívaná k zavlažování. Na jihu se voda vsakuje do půdy a tvoří rozsáhlé solné pánve. Jsou zde pouze zbytky lesů, z vegetace zde rostou převážně trnité dřeviny macchie.

Podle ústavy, která vstoupila v platnost v roce 1959, je Tunisko prezidentskou republikou, a mocenský rozsah prezidenta je téměř neomezený. V národním shromáždění sedí 163 poslanců. 98 % obyvatelstva jsou Arabové nebo arabizovaní Berberové; islám je státním naboženstvím.

Malé a střední firmy zpracovávají potraviny pro vývoz. Velký vývoz má rybolov sardelí, sardinek a tuňáků. Také se vyváží mořské houby. Země je bohatá na nerostné suroviny a těží se zde vedle železné rudy, zinku a fosfátu také ropa a zemní plyn. Největším zdrojem devizových prostředků je cestovní ruch.